Vstup Islandu do Evropské unie představoval přerušovaný proces, který začal žádostí v roce 2009 a byl charakterizován silným odporem k společné rybářské politice. Po finanční krizi v roce 2008 Island pod vedením proevropské vlády v červnu 2009 požádal o členství, v roce 2010 se stal kandidátem a do roku 2012 stihl uzavřít 11 z 35 přístupových kapitol. Po volbách v roce 2013 se ale vláda rozhodla jednání zrušit a v roce 2015 byl Island z kandidátské listiny EU oficiálně vyřazen, a to bez referenda. Hlavním kamenem úrazu byla společná rybářská politika EU – Island odmítal kvóty, povoloval lov velryb a v roce 2012 čelil sankcím kvůli jednostranným kvótám na makrely (tzv. „makrelová válka“). V roce 2024 nová vláda oživila myšlenku členství a vyhlásila na 29. srpna 2026 referendum o obnovení přístupových jednání. Islandská ministryně zahraničí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir podmínila vstup výjimkou z rybářské politiky a upozornila, že o samotném členství by muselo rozhodnout ještě druhé referendum.