V-1 (oficiálně Fieseler Fi 103) byla první hromadně nasazená letounová střela na světě, kterou nacistické Německo používalo během druhé světové války jako „odvetnou zbraň“ (Vergeltungswaffe). Poháněl ji pulzační reaktivní motor Argus As 014, startovala z pneumatického katapultu a k cíli ji vedl jednoduchý autopilot, přičemž nesla 830 kg těžkou nálož amatolu. Vývoj probíhal od května 1942, první prototyp vzlétl 24. prosince téhož roku a sériová výroba byla zahájena v březnu 1944; k prvnímu bojovému nasazení došlo 13. června 1944, kdy střela dopadla na Londýn, zabila šest lidí a zranila 26 dalších. Do konce března 1945 Němci vypálili přes 20 000 střel, z nichž asi 10 000 mířilo na Anglii (cíl zasáhlo jen asi 2 500), dalších 8 000 bylo namířeno na belgické Antverpy, Brusel a Lutych. Zajímavostí je pilotovaná verze Reichenberg, upravená pro sebevražedné útoky, kdy měl pilot střelu navést a poté vyskočit padákem – projekt byl ale v říjnu 1944 zrušen. Střela dosahovala rychlosti až 656 km/h, měla dolet 240 km a dostup přes 3 000 m, což z ní činí přímého předchůdce moderních řízených střel s plochou dráhou letu.