Josef Vávra (1838–1912) byl český středoškolský učitel, historik a kartograf, který se narodil i zemřel v Praze. Po studiích na pražské univerzitě působil jako pedagog v Litomyšli, Kolíně, Soběslavi, Jičíně a nakonec v Praze, přičemž se specializoval na dějepis a zeměpis. Proslul především jako autor regionálních historických děl, mezi něž patří Dějiny královského města Kolína nad Labem (1878) či Dějiny královského města Berouna (1899). Kromě toho napsal přes 130 odborných článků, přispíval do Ottova slovníku naučného a vytvořil Zeměpisný atlas pro obecné a měšťanské školy (1887), který se dočkal mnoha vydání. V závěru života se věnoval církevním dějinám, za což byl v roce 1907 vyznamenán papežem Lvem XIII. zlatým křížem. Jeho rozsáhlé dílo dodnes slouží jako cenný pramen pro poznání historie českých měst a regionů.