Hypoteční úvěr je úvěr zajištěný zástavním právem k nemovitosti, jehož právní definici v ČR upravuje § 28 odst. 3 zákona o dluhopisech č. 190/2004 Sb. Slouží především k financování koupě, výstavby či rekonstrukce nemovitostí, ale také k vypořádání spoluvlastnických nebo dědických podílů; méně častou variantou je tzv. americká hypotéka pro neúčelové půjčky. Splácení probíhá nejčastěji anuitními splátkami, kdy se výše splátky v čase nemění, ale mění se poměr mezi úrokem a jistinou, případně se využívá degresivní či progresivní způsob. Žadatelem může být zletilý občan ČR nebo cizinec s trvalým pobytem, přičemž banky posuzují jeho příjmy, platební historii a nahlížejí do registrů jako BRKI, NRKI či Solus. Jedná se o jeden z nejstarších typů bankovních úvěrů, které dnes poskytují převážně banky, často za zprostředkování hypotečních makléřů či finančních poradců. Klíčové je, že úvěr musí být vždy zajištěn zástavním právem k nemovitosti na území ČR, a to i rozestavěné.