Úvěr je dočasné poskytnutí peněžních prostředků za úrok, jehož hlavní funkcí je přerozdělování volných financí a ovlivňování množství peněz v oběhu – bankovní kredit totiž tvoří až 95 % oběživa ve vyspělém světě. V České republice je tato problematika upravena v občanském zákoníku (§ 2395–2400), přičemž poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně prověřuje bonitu žadatele. Základním dělením jsou bankovní úvěry (pod dohledem České národní banky, nabízejí nižší úroky, ale vyžadují přísnější zajištění) a nebankovní úvěry (pod dohledem České obchodní inspekce, které jsou dostupnější, avšak s vyššími úrokovými sazbami). Úvěry se dále člení podle účelu (např. hypoteční), příjemce (podnikatelé, občané, státy) či měny, a podmínky splácení lze sjednat individuálně, včetně možnosti předčasného vrácení. Pokud je úvěr vázán na konkrétní účel a dlužník jej použije jinak, má věřitel právo požadovat okamžité vrácení celé částky i s úroky.