Alexandrie, založená Alexandrem Velikým v roce 331 př. n. l., je druhým největším egyptským městem a jedním z nejdůležitějších přístavů na pobřeží Středozemního moře. Jako sídlo Ptolemaiovců se rychle stala centrem helénistické civilizace, proslulá především svou knihovnou s až 700 000 svazky a majákem na ostrově Faru, který patřil mezi sedm divů světa. Po římském dobytí v roce 30 př. n. l. (po smrti Kleopatry VII.) a později po příchodu Arabů a přenesení hlavního města do Káhiry její význam upadal, což dokonala i zemětřesení, která pohltila mnoho antických památek. V prvních staletích našeho letopočtu městem zmítaly náboženské nepokoje, včetně povstání židovské komunity a násilných střetů s křesťany, přičemž zde působil i Arius, tvůrce vlivného křesťanského směru arianismu. K obnově města došlo až v 19. století s hospodářským rozvojem Egypta. Dnes se město rozkládá na úzkém poloostrově u delty Nilu a díky severním větrům od moře má specifické středomořské klima s mírnými, deštivými zimami a horkými, vlhkými léty.