Meteorologický sloup je malá, dekorativní věžovitá stavba s meteorologickými přístroji, která se od druhé poloviny 19. století do třicátých let 20. století stavěla ve veřejném prostoru střední Evropy, zejména v bývalém Rakousko-Uhersku. Jeho hlavním účelem bylo zkrášlit města, vzdělávat veřejnost a prezentovat pokrok průmyslové revoluce, přičemž se nejčastěji objevoval na lázeňských promenádách, náměstích a v parcích. Do českých zemí se tato móda rozšířila z Rakouska a Německa v osmdesátých letech 19. století, přičemž asi polovina známých kiosků stála v sudetoněmeckých oblastech, například v podhůří Jizerských hor či Krkonoš. Stavby byly vyráběny jako unikátní díla nebo sériově podle katalogů firem, z nichž nejznámější byly Wilhelm Lambrecht z Göttingenu a Heinrich Kappeller z Vídně; dosahovaly výšky dvou až čtyř metrů a zdobily je historizující prvky, reliéfy či astrologické symboly. Vždy obsahovaly teploměr, tlakoměr a vlhkoměr, přičemž jejich obliba vyvrcholila na přelomu 19. a 20. století, ale po druhé světové válce postupně zanikla s rozvojem rychlého zpravodajství o počasí. Dnes tyto technické a kulturní památky ztratily informační funkci, ale zachovaly si společenský a historický význam pro dané lokality.