Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry podél zlomů, ke kterému dochází při uvolnění napětí, a nejčastěji se vyskytuje v oblastech s aktivními tektonickými zlomy, jako je západní pobřeží Ameriky nebo tzv. Ohnivý kruh kolem Pacifiku. Síla otřesů se měří dvěma způsoby – magnitudem (z přístrojů) a makroseismickou intenzitou (z účinků na lidi a stavby), přičemž místo vzniku se nazývá ohnisko (hypocentrum) a jeho průmět na povrch epicentrum. Například zemětřesení v rakouském Ebreichsdorfu 11. července 2000 mělo magnitudo 4,8, ale v epicentru dosáhlo intenzity VI stupňů, zatímco v Brně jen IV stupňů; podle původu se dělí na tektonická, sopečná a řítivá. Zatímco slabá zemětřesení mohou vyvolat i lidská činnost (důlní práce na Ostravsku, přehrady) nebo seismické roje v západních Čechách, silná zemětřesení jsou vázána na tektonické oblasti a podmořská mohou vyvolat ničivé tsunami. Podle hloubky se dělí na mělká (do 70 km, 85 %), středně hluboká (70–300 km) a hluboká (nad 300 km), přičemž existují i pomalá zemětřesení trvající měsíce. Přes veškeré pokroky seismologie je předvídání přesného okamžiku zemětřesení stále obtížné, a proto představují velké riziko zejména pro chudé státy, kde mohou způsobit stovky obětí a mnohamiliardové škody.