Ruština je nejužívanějším slovanským jazykem, největším rodným jazykem v Evropě a jedním ze šesti úředních jazyků OSN, který se používá i na palubě Mezinárodní vesmírné stanice. Díky mocenskému postavení Sovětského svazu se rozšířila po rozsáhlém území východní Evropy a severní Asie, přičemž se povinně vyučovala i v Československu až do roku 1990. Dnes je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, zatímco v jiných bývalých sovětských republikách, jako je Ukrajina či pobaltské státy, zůstává významným jazykem menšin. Moderní ruština se formovala od 18. do 19. století, a to zásluhou reforem Petra Velikého z roku 1708 a literárního díla Alexandra Puškina, přičemž její kořeny sahají až k jazyku Kyjevské Rusi. K jejímu zápisu slouží upravená cyrilice zvaná azbuka, která se vyznačuje měkkým a tvrdým znakem a rozlišuje tvrdé Y od měkkého I, což podstatně ovlivňuje charakteristickou výslovnost.