Kyselý déšť představuje srážky s abnormálně nízkým pH (obvykle 4–5), které vznikají reakcí oxidu siřičitého a oxidů dusíku s vodou v atmosféře za vzniku kyselin sírové a dusičné. Mezi hlavní zdroje těchto emisí patří průmysl, spalování uhlí v elektrárnách a doprava, přičemž k přírodním zdrojům se řadí sopečné erupce a blesky. Tento jev má devastující dopady na ekosystémy – poškozuje lesy, okyseluje půdu a vodní toky, čímž ohrožuje rostliny, živočichy i mikroorganismy, a zároveň koroduje mosty, ničí fasády budov a historické sochy. Od 60. let 20. století probíhá rozsáhlý výzkum a od 70. let se vlády v Evropě a Severní Americe snaží prostřednictvím regulací znečištění omezit emise, což přineslo pozitivní výsledky. Přestože jsou hlavním viníkem antropogenní zdroje, kyselé deště mohou vznikat i přirozeně, a jejich vliv na lidské zdraví a infrastrukturu zůstává i nadále závažným environmentálním problémem.