Stáří představuje poslední etapu lidského života, která je protikladem mládí, a jeho přesný nástup nelze jednoznačně určit, protože fyziologické změny probíhají u každého člověka individuálně a pozvolna. Zatímco ve středověku byli lidé považováni za staré už ve 40 letech, dnes se tato hranice s rozvojem společnosti posouvá výše, přičemž se stáří dělí na stáří, pozdní stáří a tzv. kmetství pro mimořádně vysoký věk. Typickými průvodními jevy jsou oslabený imunitní systém, zvýšená náchylnost k nemocem, poruchy spánku, únava a zhoršení smyslového vnímání, zejména zraku a sluchu. Na připomínku této životní fáze vyhlásilo Valné shromáždění OSN od roku 1991 1. říjen jako Mezinárodní den seniorů. Vnímání stáří se však různí – někteří ho posuzují podle kalendářního věku, jiní podle biologického a psychického stavu jedince, kdy rozhoduje celková fyzická kondice a životní aktivita, nikoliv pouhý počet let.