Investice v ekonomii představuje odložení části současného příjmu (úspor) do dlouhodobého kapitálu, aby se v budoucnu zvýšila produkce či dosáhlo zhodnocení, přičemž z makroekonomického pohledu výrazně ovlivňuje agregátní poptávku a zaměstnanost. Z praktického (mikroekonomického) hlediska jde o alokaci volných peněz do aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy, nemovitosti či komodity, což lze přirovnat k setbě pšenice – investor se vzdá okamžité spotřeby ve prospěch budoucí sklizně. Mezi typické investice patří kromě akcií i podílové fondy či investiční zlato; v České republice od roku 1993 emituje investiční zlaté mince Česká národní banka, přičemž ražbu provádí Česká mincovna v Jablonci nad Nisou. S investováním je neodmyslitelně spjato investiční riziko – pravděpodobnost, že se skutečný výnos bude lišit od očekávání, a společně s výnosem a likviditou tvoří tzv. investiční trojúhelník. Naopak pouhá výměna měn (forex) či obchodování s kryptoměnami se z odborného hlediska za investici nepovažuje, i když se tak v běžné řeči často označuje. Ať už jde o stát, podnik nebo jednotlivce, hlavním cílem je vždy zajistit, aby odložené prostředky neztratily hodnotu a ideálně časem vzrostly, což umožňuje financovat i cíle, které nelze uhradit z běžného příjmu.