Vykolejení (vyšinutí) nastává, když kolejové vozidlo nebo jeho dvojkolí za jízdy opustí hlavu kolejnice, a to i jen dočasně. K tomu nejčastěji dochází v oblouku, kdy řídící síla kola překročí bezpečnou mez a okolek vyšplhá na hlavu kolejnice – spouštěčem bývá porucha geometrie koleje (např. křížový propad), porucha vypružení vozidla či srážka s překážkou, zatímco samotné překročení rychlosti bývá spíše přitěžujícím faktorem. Vykolejení se někdy používá i záměrně jako nouzové zastavení pomocí výkolejky a k návratu vozidla zpět na koleje slouží kolejové jeřáby, hydraulické zvedáky nebo nakolejovací klíny. Impulzem pro vývoj detektorů vykolejení byla švýcarská nehoda z roku 1994, kdy ve městě vykolejily a začaly hořet vagony s chemikáliemi, což způsobilo škody za miliony eur a odhalilo, že vykolejení stojí za zhruba 80 % železničních neštěstí nákladních vozů. V roce 2001 tak Mezinárodní železniční unie (UIC) schválila detektor EDT101 vyvinutý společností Knorr-Bremse, který má tento rizikový jev včas rozpoznat.