Josef Kratochvíl (18. března 1876, Oslavice – 6. května 1968, Brno) byl významný moravský římskokatolický duchovní, který zastával řadu vysokých církevních funkcí, včetně funkce kapitulního vikáře brněnské diecéze a prvního preláta Královské stoliční kapituly u sv. Petra a Pavla v Brně.

Po vysvěcení na kněze v roce 1900 působil jako kaplan, přičemž v letech 1910–1914 studoval práva a teologii v Římě, kde získal doktorát. V roce 1924 se stal kanovníkem a biskupským kancléřem, avšak jeho život byl výrazně poznamenán dějinnými událostmi. V roce 1939 byl zatčen jako rukojmí v akci Albrecht der Erste a vězněn na Špilberku, odkud byl kvůli svému věku po několika týdnech propuštěn.

Po smrti biskupa Josefa Kupky v roce 1941 převzal funkci kapitulního vikáře, kterou vykonával až do jmenování nového biskupa v roce 1946. Během komunistické éry, kdy byl biskup Karel Skoupý internován, se Kratochvíl v roce 1953 do této role znovu vrátil a zastával ji až do své smrti v roce 1968. Poslední rozloučení se konalo v brněnské katedrále a pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.