Dionysius Polanský (1894–1971) byl český právník, učitel a politik, jehož životní dráha prošla dramatickým obloukem od legionáře až po vysokého prokomunistického funkcionáře. Po první světové válce, kdy bojoval v ruských legiích a oženil se s ruskou učitelkou, se vrátil do vlasti, vystudoval práva a aktivně působil v Československé straně lidové, kde založil tiskový orgán Svatováclavská stráž. Za druhé světové války byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech, ale po roce 1945 se stal kontroverzní postavou – před únorovým převratem v roce 1948 tajně spolupracoval s KSČ a pomohl komunistům převzít moc v lidové straně zevnitř. V letech 1948 až 1960 zasedal jako poslanec Národního shromáždění a celých dvanáct let byl jeho místopředsedou, přičemž se až do roku 1968 zaměřoval na propagaci spolupráce se Sovětským svazem. Během pražského jara v roce 1968 byl za svou činnost v 50. letech kritizován mladšími kolegy, stáhl se do ústraní a krátce poté v roce 1971 zemřel.