Důchodové spoření, známé jako „druhý pilíř“ české důchodové reformy, fungovalo v České republice pouze od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015. Účastníci si spořili 2 % ze své hrubé mzdy a stát jim na účet přidával 3 %, přičemž ze systému se nedalo vystoupit a spoření se přerušovalo při ztrátě výdělečné činnosti. Peníze šlo investovat do čtyř typů fondů – státních dluhopisů, konzervativního, vyváženého a dynamického – které se lišily mírou rizika i poplatky. Výplata probíhala formou doživotní penze, penze s pozůstalostní složkou nebo na 20 let, přičemž naspořená částka se v případě úmrtí dědila. O bezpečnost vkladů se staralo oddělení majetku od penzijní společnosti a nad celým systémem dohlížela Česká národní banka. Spořit mohly osoby starší 18 let bez přiznaného starobního důchodu, obvykle do 35 let, s výjimkou pro úplný začátek v roce 2013.