Zelený dluhopis je dluhopis, u kterého se emitent zavazuje použít získané peníze výhradně na projekty prospěšné životnímu prostředí, např. na obnovitelné zdroje, energetickou účinnost nebo nízkoemisní dopravu – právě tím se odlišuje od běžného dluhopisu, u něhož není účel financování vymezen. První emisi vydala Evropská investiční banka v roce 2007, o rok později Světová banka, a trh se od té doby rozrostl natolik, že celkový objem nesplacených zelených dluhopisů v roce 2025 překonal 3 biliony amerických dolarů. Původně se trh řídil jen dobrovolnými pravidly (tzv. Zásadami pro zelené dluhopisy), avšak od 21. prosince 2024 je v Evropské unii závazné nařízení o evropských zelených dluhopisech (EuGB), které zavedlo přísná pravidla a chráněné označení. Vedle nich existují i příbuzné typy, jako jsou sociální, udržitelné či dluhopisy vázané na udržitelnost (souhrnně označované GSS+). Vědci se však neshodují na tom, zda zelené dluhopisy přinášejí nižší náklady na financování, a část literatury dokonce zpochybňuje, zda vůbec mění skladbu financovaných projektů.