Synoptická meteorologie je vědní disciplína, která se zabývá sledováním atmosférických dějů na rozsáhlých územích a je základem moderní vědecké předpovědi počasí. Její vznik umožnil rozvoj telekomunikací a mezinárodní spolupráce na přelomu 19. a 20. století, kdy se o její rozvoj zasadili především vědci Vilhelm Bjerknes a Carl Rossby. Během meziválečného období přibyly k pozemním stanicím aerologické sondy, které měří údaje ve vyšších vrstvách atmosféry a dodnes patří k základním zdrojům informací.

Moderní předpověď počasí začíná měřením z pozemních stanic, lodí, bójí, družic a radarů, přičemž postupy reguluje Světová meteorologická organizace (WMO). Z těchto dat synoptici sestavují přízemní a výškové synoptické mapy, které pak konfrontují s výstupy z numerických předpovědních modelů, počítaných na superpočítačích. I když tyto modely hrají v současnosti klíčovou roli, znalost klasických metod zůstává pro profesionální meteorology nezbytná, protože jejich zkušenosti a kritické myšlení jsou rozhodující při interpretaci nejednoznačných výsledků a stanovení konečné předpovědi.