Hladina moře je rozhraní mezi oceánem a atmosférou, přičemž se rozlišuje eustatická hladina (vzdálenost od středu Země) a relativní hladina (vůči pevnině), která na obydlených pobřežích stoupá rychleji kvůli poklesu pevniny – například v Jakartě až o 42 mm ročně. Střední hladina moře (MSL) se používá jako základ pro určování nadmořských výšek, přičemž nulový bod v Kronštadtu je základem českého výškového systému Bpv. V dávné minulosti byla hladina výrazně vyšší – před miliardami let až o 1–2 km, v křídě o 200 metrů, a na konci poslední doby ledové (před 14 tisíci lety) stoupala rychlostí až 4 metry za století. Současný vzestup je měřen satelity od roku 1993; mezi lety 1993–2017 činil průměrně 3,1 mm ročně, v posledních letech (2005–2017) dokonce 3,8 mm ročně. Od roku 1870 hladina celkově stoupla o 195 mm, přičemž hlavními příčinami jsou tání ledovců a teplotní roztažnost vody. Tyto změny mají zásadní dopad na pobřežní oblasti a klima, a proto je sledování hladiny klíčové pro pochopení globálního oteplování.