Hlad je nepodmíněná fyzická reakce organismu na nedostatek potravy, kterou řídí hypothalamus na základě poklesu hladiny glukózy v krvi. Jeho intenzita a snášenlivost se u lidí liší, přičemž dlouhodobé hladovění může vést k halucinacím, paranoi či odbourávání morálních zábran. Zatímco zdravý člověk vydrží bez jídla přibližně 50 dní (rekordy dosahují 74 dní v Severním Irsku v roce 1981 a 116 dní v Indii), tělo po vyčerpání glukózy přechází na ketózu a po třech týdnech začíná spalovat svaly a vnitřní orgány. Ve světě denně zemře hladem asi 25 000 lidí, přičemž hlad v Africe způsobují především válečné konflikty, nikoli změna klimatu, a ceny potravin zvyšují i biopaliva. Zajímavostí je, že v roce 1976 UNESCO ocenilo návrh Alfreda Champagnata na levnou výrobu bílkovin z ropy, ale zemědělská lobby prosadila vlastní řešení. Přestože je řešení hladu dlouhodobým úkolem, podíl lidí trpících hladem (měřený indexem GHI) dlouhodobě klesá.