Aktuální větné členění v češtině

Aktuální větné členění (též funkční větná perspektiva) rozděluje větné členy na kontextově zapojené (známé, tzv. téma neboli východisko) a kontextově nezapojené (nové, tzv. réma neboli jádro výpovědi). Toto členění je klíčové pro český volný slovosled, který není libovolný, ale řídí se právě potřebou odlišit známé od nového – např. věty „Petr viděl Pavla“ a „Pavla viděl Petr“ se liší pouze v tom, na co se ptáme. Kromě tématu a rématu se rozlišuje také tranzit (přechod, obvykle sloveso) a kulisa (okolnosti děje), případně diatéma (rozvité, ale stále kontextově zapojené téma). Specifické případy představují počátkové výpovědi (např. titulky nebo zdvořilostní formule) a koncové výpovědi (shrnutí či pozdravy), kde se téma a réma často neaplikují standardně. K rozlišení tématu a rématu slouží nejen slovosled, ale také intonace, člen určitý/neurčitý (např. ve francouzštině) či částice jako „co se týče“ (tematizace) a „dokonce“ (rematizace). Toto členění tak hraje zásadní roli v tom, jak čeština předává informace a jak mluvčí uspořádává sdělení pro posluchače.