Okluzní fronta (z latinského occlusio – uzavření) je úzké rozhraní mezi studenou a teplou vzduchovou hmotou, které vzniká, když studená fronta dostihne frontu teplou a vytlačí téměř všechen teplý vzduch od zemského povrchu do vyšších hladin. Projevuje se jako studená fronta, ale s výrazně slabšími účinky – často se rozpadne dříve, než stihne vytvořit srážky, a její vliv na teplotu je nevýrazný. Podle toho, která vzduchová hmota je chladnější, rozlišujeme okluzní frontu charakteru studené fronty (vzduch za původní studenou frontou je chladnější) nebo charakteru teplé fronty (v opačném případě). Na výškových meteorologických mapách (např. AT800 či AT700) ji poznáme podle hřebene relativně teplejšího vzduchu, což je patrné i na mapách relativní barické topografie. Tento jev je důležitým prvkem synoptické meteorologie a jeho podrobný popis najdeme v odborné literatuře, jako je kniha Alexeje Zvereva z roku 1986.