Účel označuje hlavní cíl či smysl jednání, který Aristoteles popsal jako „cílovou příčinu“ (causa finalis), a na rozdíl od pouhé kauzality zahrnuje představu budoucího cíle, plánování prostředků a jejich konečné dosažení. Zatímco ve starověku byla účelnost jednou ze čtyř příčin, v novověku se pojem příčiny zúžil pouze na příčinu účinnou, čímž se oddělilo vysvětlení dějů mechanických od lidského záměrného jednání. V ekonomii je účelnost definována zákonem č. 320/2001 Sb. jako optimální poměr mezi dosaženými cíli a vynaloženými prostředky (Princip 3E). Proti čistě utilitárnímu vnímání se postavil Immanuel Kant, jehož kategorický imperativ vyžaduje, aby byl člověk vždy brán jako účel, a nikdy pouze jako prostředek. Ačkoli je představa účelu dnes běžná v technice či managementu, biologové ji často odmítají kvůli antropomorfnímu záměru, přestože chování organismů se bez ní obtížně vysvětluje.