Čas (tempus) je gramatická kategorie slovesa, která vyjadřuje, kdy děj probíhá – v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti. V češtině se používají pouze aktuální časy (minulý, přítomný a budoucí), přičemž minulý čas se tvoří pomocí příčestí minulého a tvarů slovesa být, zatímco budoucí čas u nedokonavých sloves vzniká spojením budu s infinitivem (např. budu dělat). Zajímavostí je, že u dokonavých sloves přítomný tvar vyjadřuje budoucnost (např. udělám) a sloveso být má nepravidelný tvar futura jen budu. Čeština také využívá temporální transpozice, kdy se například přítomným časem vyjadřuje budoucnost (Zítra jedu do Prahy) nebo se užívá tzv. prézens gnómický v příslovích a rčeních. V ostatních slovanských jazycích se systém liší – ruština nemá přítomné tvary pomocného být v minulém čase, zatímco bulharština si zachovala čtyři minulé časy (aorist, imperfektum, perfektum a plusquamperfektum) a budoucí čas tvoří částicí ще. Tyto rozdíly ukazují, jak různé jazyky přistupují k vyjádření časových vztahů a relativnosti dějů.