Fortuna je římská bohyně osudu, která podle tradice zajišťovala jak šťastný (Fortuna bona), tak nešťastný (Fortuna mala) úděl, přičemž byla ztotožňována s řeckou bohyní Tyché. Od ní převzala své typické atributy – roh hojnosti a kormidlo, jímž řídí lidské životy, a její kult byl údajně zaveden jedním z raných římských králů, nejspíše Serviem Tulliem.

Kromě ochrany celého státu (Fortuna Publica) měla mnoho dalších přízvisek, chránících různé skupiny obyvatel, od žen (Muliebris) až po císařský dům (Augusta), a byla uctívána v chrámech např. na Foru Boariu. Její nejslavnější svátek se slavil 24. června u chrámu Fors Fortuny za Tiberem a byl oblíbený hlavně mezi otroky, protože právě díky této bohyni se z otroka Tullia stal král.

V době císařství se objevil titul Fortuna Redux, jehož kult byl založen po návratu Oktaviána z války v roce 19 př. n. l., a tato bohyně přežila antiku i do středověku jako personifikace Štěstěny. O její roli v lidském životě pojednává i filosof Boëthius ve svém slavném spise Filosofie utěšitelka, čímž se její odkaz udržel v evropském myšlení po staletí.