Letní čas je systémová úprava měření času, kdy se během letních měsíců hodiny posouvají obvykle o hodinu dopředu, přičemž původním cílem byla úspora elektrické energie na večerní svícení. První ironický nápad pochází od Benjamina Franklina z roku 1784, první seriózní návrh pak předložil William Willett v roce 1907, ale k prvnímu skutečnému zavedení došlo až za první světové války v roce 1916, kdy jej jako první zavedlo Německo a Rakousko-Uhersko (včetně českých zemí). V Evropské unii a České republice je od roku 1996 jednotně stanoveno, že letní čas začíná poslední březnovou neděli a končí poslední říjnovou neděli. Plánované zrušení střídání času, navrhované Evropskou komisí na rok 2019, dosud nebylo realizováno kvůli neshodě členských států na tom, zda má zůstat jen pásmový, nebo jen letní čas. Z historie je zajímavé, že letní čas byl často nepopulární (např. v USA byl po válce zrušen), a některé země, jako Rusko či dnes Francie a Španělsko, jej v podstatě používají celoročně, protože geograficky patří do jiného časového pásma.