Václav Knoll (1917–1969) byl československý zahraniční voják, který se proslavil účastí v bitvě u Tobruku a službou palubního střelce u 311. československé bombardovací perutě RAF. Po obsazení Československa nacistickým Německem v březnu 1939 uprchl ilegálně do Polska, kde se přidal k Legii Čechů a Slováků, ale po sovětské invazi byl zajat Rudou armádou a prošel sovětskými lágry. Na jaře 1941 se dostal do Palestiny, bojoval v Západní poušti, Sýrii a Tobruku pod velením generála Karla Klapálka, načež se v roce 1944 stal palubním střelcem u 311. perutě, kde létal na letounech Liberator. Za jeho odboj nacisté krutě potrestali jeho rodinu – otec František zahynul v Osvětimi, bratr Miroslav přežil Buchenwald a matka Jenovéfa byla internována ve Svatobořicích. Po válce se vrátil do vlasti, sloužil jako letecký instruktor, ale v roce 1949 byl z armády propuštěn a živil se jako dělník v JZD a Dopravních stavbách Olomouc; zemřel v roce 1969 ve věku 51 let. Za své hrdinství obdržel řadu vyznamenání, včetně Československého válečného kříže 1939 a medaile Za chrabrost, a jeho příběh je připomínkou statečnosti československých vojáků na západní frontě.