Sudetská demonstrace 4. března 1919 byla krvavá událost, při níž sudetští Němci v českém pohraničí požadovali připojení svého území k Německému Rakousku místo setrvání v nově vzniklém Československu. Demonstrace proběhly v řadě měst (např. Teplice, Kadaň, Nový Jičín) a jejich přímým podnětem bylo zahajovací zasedání rakouského Národního shromáždění ve Vídni, kde německá území nebyla zastoupena, a také znehodnocení peněz kvůli kolkování bankovek. Iniciativa vzešla od sudetoněmeckých sociálních demokratů pod vedením Josefa Seligera, přičemž se připojily všechny německé strany; demonstranti žádali právo na sebeurčení, stažení českých vojáků a uvolnění dodávek potravin a uhlí. Demonstrace rychle přerostly v násilí – docházelo k napadání úředníků a vojáků, přičemž československé vojsko v sebeobraně zahájilo střelbu do davu. Při zásahu zahynulo 54 demonstrantů (nejvíce v Kadani – 25, dále ve Šternberku – 16 a Karlových Varech – 6), mezi nimiž bylo 20 žen a dívek a děti ve věku 11–14 let, a asi 200 lidí bylo zraněno. Oběti byly později odškodněny, ale pachatelé nikdy potrestáni; 4. březen se pro sudetské Němce stal pamětním dnem, který později zneužili nacisté, a událost připomíná i díl dokumentárního cyklu České televize Osudové okamžiky s názvem Kadaň 1919.