Stara Zagora (bulharsky Стара Загора) je důležité ekonomické centrum v centrálním Bulharsku s přibližně 154 tisíci obyvateli, které patří k nejstarším osídleným místům na světě. Město založili Thrákové jako Beroe (v překladu „železo") již v 6.–5. tisíciletí př. n. l., později jej Římané přejmenovali na Augusta Traiana a v průběhu staletí neslo jména jako Irenepolis, Boruy či Eskizağra, až se od roku 1870 používá dnešní název. V roce 717 město získali Bulhaři jako dar od byzantského císaře za pomoc proti Arabům, roku 1371 se dostalo pod osmanskou nadvládu a definitivní součástí Bulharska se stalo až v roce 1886. K nejvýznamnějším památkám patří ruiny římského fóra, thrácký hrob či středověká mešita přestavěná na kostel, a město se může pochlubit také první bulharskou smíšenou školou z roku 1841, kterou založil národní buditel Atanas Ivanov. Dnes zde sídlí Trácká univerzita (založená roku 1995) s přibližně 9 000 studenty a město je spjato s osobností expresionistického malíře Gea Mileva.