Minimální mzda představuje nejnižší právně přípustnou odměnu za práci, která má chránit zaměstnance i zaměstnavatele a plní dvě základní funkce: sociálně-ochrannou (zajištění důstojných příjmů) a ekonomicko-kriteriální (motivace k práci). Zastánci tvrdí, že zvyšuje životní úroveň a snižuje chudobu, zatímco odpůrci varují před růstem nezaměstnanosti, zejména u mladých a nekvalifikovaných pracovníků. Historicky byly první zákony o minimální mzdě přijaty na Novém Zélandu a v Austrálii v 90. letech 19. století, přičemž mezinárodní základ položila Úmluva MOP č. 26 z roku 1928. V České republice byla úmluva ratifikována v roce 1950, vstoupila v platnost v roce 1951 a vyhlášena byla v roce 1990. Ekonomické studie, například z roku 1992, ukazují, že minimální mzda může zvyšovat nezaměstnanost u nejméně kvalifikovaných, ačkoli v nedokonale konkurenčních trzích může naopak zvýšit efektivitu a zaměstnanost.