Viera Handzová – slovenská spisovatelka a překladatelka

Viera Handzová (12. května 1931, Kokava nad Rimavicou – 15. června 1997, Bratislava) byla významnou představitelkou střední generace slovenské poválečné prózy. Pocházela z rodiny evangelického faráře, byla dcerou spisovatele Ctibora Jána Handze a první manželkou básníka Vojtěcha Mihálika. Vystudovala ruštinu a slovenštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a většinu života pracovala jako redaktorka v několika slovenských vydavatelstvích.

Svou literární kariéru zahájila v roce 1957 debutovou sbírkou povídek Madlenka s tematikou Slovenského národního povstání. Ve svých románech a povídkách se věnovala především lidským osudům, generačním vztahům, problematice žen, morálce a válečným tématům, přičemž často čerpala z vlastních zážitků a autobiografických prvků. K jejím nejznámějším dílům patří romány Zrieknite sa prvej lásky (1965), Lebo sme vedeli, čo činíme (1969) a Chvíle dvoch slnovratov (1975).

Kromě vlastní tvorby pro dospělé i děti se věnovala překladatelství – z ruštiny a češtiny přeložila přibližně 25 titulů beletrie, přičemž se specializovala na díla Jaroslava Haška a Michaila Šolochova. Její tvorba sice vznikala v rámci oficiálního proudu socialistické literatury, ale vyznačovala se nesporným vypravěčským mistrovstvím, díky němuž si získala trvalé místo v dějinách slovenské literatury.