O Boží obci (latinsky De civitate Dei) je zásadní spis svatého Augustina (354–430), který vznikal v letech 413–425 jako reakce na vyplenění Říma Vizigóty v roce 410. Ve svých 22 knihách autor rozvíjí myšlenku dvou prolínajících se obcí – civitas Dei (obce Boží) a civitas terrena (obce pozemské), jejichž konečné oddělení nastane až při posledním soudu. Augustin se tím odklání od antického cyklického pojetí času a přijímá lineární dějiny jako realizaci Božího plánu od Stvoření po druhý příchod Krista. Zatímco v Boží obci vládne pokora a láska k Bohu, v pozemské obci dominuje lidská pýcha a sebeláska. Augustin přitom neprosazoval církevní nadvládu nad státem, ale zdůrazňoval, že hlavním cílem světské moci je zajišťovat mír a nebránit člověku v jeho posmrtném cíli. Dílo se dočkalo českých překladů, například od Františka Ladislava Čelakovského (1829) či Julie Novákové (1950).