Ústřední vytápění je systém, který rozvádí teplo z jednoho tepelného zdroje do celé budovy, přičemž se rozlišuje etážové vytápění (pro jeden byt) a dálkové vytápění (pro celou řadu budov). Skládá se ze zdroje tepla (kotle, tepelného čerpadla), rozvodů a radiátorů, přičemž palivem může být uhlí, dřevo, plyn, olej nebo elektřina. Historie sahá až ke starým Římanům, kteří používali hypocaustum, a teplovzdušné systémy se používaly až do počátku 20. století, než je od konce 19. století postupně nahradily účinnější parní a teplovodní systémy. Moderní systémy využívají vodu o teplotě 50–80 °C a od poloviny 20. století převládá nucený oběh pomocí elektrických čerpadel, který umožňuje užší trubky a rychlejší cirkulaci. Etážové vytápění umístěné přímo v bytě snižuje ztráty v rozvodu a umožňuje snadné automatické řízení teploty v jednotlivých místnostech, zatímco parní systémy s horkými radiátory se dnes v dálkovém vytápění nahrazují horkovodními kvůli omezení tepelných ztrát.