Ekonomika Estonska

Po získání nezávislosti v roce 1991, kdy HDP klesl o 30 % a inflace dosahovala 1 000 %, se Estonsko díky radikálním reformám tehdy dvaatřicetiletého premiéra Mart Laara stalo jednou z nejvyspělejších ekonomik světa a v letech 2000–2007 rostlo tempem kolem 7 % ročně, čímž si vysloužilo přezdívku „ekonomický tygr“. Klíčem k úspěchu bylo zavedení vlastní měny (estonské koruny) v roce 1992, první rovná daň z příjmu na světě (26 % v roce 1994) a později nulová daň pro firmy, které zisk reinvestují. Estonsko se rovněž proslavilo elektronizací státní správy, včetně ústavou zaručeného práva na internet (2000) a prvního elektronického hlasování na světě (2007). Země vstoupila do EU a WTO (2004/1999) a v roce 2011 přijala euro, přičemž se v roce 2010 stala členem OECD. Rychlý růst ale vedl k přehřátí ekonomiky, a tak Estonsko v roce 2008 jako druhý stát Evropy (po Dánsku) upadlo do recese, kterou způsobila vysoká inflace, propad realitního trhu a dopady světové finanční krize.