Katyňský masakr (neboli Katyňský zločin) je označení pro hromadnou vraždu přibližně 22 000 polských válečných zajatců a příslušníků inteligence, kterou v roce 1940 provedla sovětská tajná policie NKVD. K masakru došlo po sovětské invazi do Polska v září 1939, kdy byli zajatí důstojníci a elita vězněni v nelidských podmínkách, až je vedení SSSR na návrh šéfa NKVD Lavrentije Beriji nechalo povraždit. Hlavní vraždění proběhla ve třech lokalitách – Katyni, Kalininu a Charkově, kde zahynulo na 15 000 lidí, přičemž celkové počty obětí se odhadují na 15 až 28 tisíc. Masové hroby objevila německá armáda v roce 1943, což nacisté využili k protisovětské propagandě a k exhumacím přizvali i mezinárodní odborníky. Sovětský svaz svou vinu tvrdohlavě popíral až do roku 1990, kdy ji oficiálně uznal, a tento zločin tak představoval jednu z největších ztrát polské elity během druhé světové války.