Harald I. Modrozub (asi 911–986) byl dánským králem v letech 958–986 a norským králem v letech 974–986, synem Gorma Starého a Thyry. Jako první skandinávský panovník předal moc svému synovi a kolem roku 965 přijal křest, čímž zavedl v Dánsku křesťanství – podle legendy ho přesvědčil kaplan Poppo, který nesl rozpálené železo holou rukou. V zahraniční politice se střetl s Německem, kdy císař Ota II. v roce 974 obsadil jižní Jutsko, a zasahoval do Norska, kde ovládl jeho jižní část. Jeho vláda skončila vzpourou syna Svena Vidlího vousu, po které Harald kolem roku 986 zemřel a byl pohřben v kostele v Roskilde. Proslul stavbami pevností, kostelů a slavným runovým kamenem v Jellingu, který je prvním svědectvím christianizace Dánska. Přídomek Modrozub (anglicky Bluetooth) pochází pravděpodobně z jeho tmavé pleti a vlasů, nebo z výrazu pro velkého člověka.