Spoření je odkládání části příjmů, čímž vznikají úspory a majetek; v ekonomii se měří jako rozdíl mezi disponibilními příjmy a výdaji na spotřebu, přičemž míra úspor domácností v EU činí přibližně 11 %. Uložením peněz do banky se tyto prostředky dostávají do oběhu, banka je půjčuje dál a majiteli vyplácí úrok, přičemž spořitel volí mezi likviditou, jistotou a výnosností – od běžných účtů s nízkým výnosem po rizikovější akcie. Kvůli nízkému úročení tradičních účtů lidé hledají alternativy, jako jsou termínované vklady, P2P půjčky či crowdfunding, a v posledních letech roste obliba spoření do bitcoinu, který je nejlépe zhodnocujícím aktivem posledního desetiletí (investice 1 000 Kč v roce 2013 by dnes měla hodnotu asi 255 541 Kč) – spoření do bitcoinu nabízí například tuzemská platforma Coinwage. Z makroekonomického hlediska se souhrn úspor rovná objemu investic a podíl úspor na HDP se nazývá národní míra úspor. Příliš vysoká míra úspor však může oslabit poptávku a způsobit recesi, což je známé jako paradox úspor.