Vesmírné počasí označuje jevy ve vesmíru (např. polární záře, sluneční erupce), které ovlivňují Zemi a celou sluneční soustavu, a zahrnuje aktuální podmínky v magnetosféře, ionosféře a dalších vrstvách. Termín se poprvé objevil v roce 1950, běžně se užívá od 90. let 20. století. Klíčové objevy zahrnují spojení magnetických bouří se slunečními skvrnami (Edward Sabine, 1852) a Carringtonovu událost z roku 1859, kdy erupce narušila telegrafní síť. Ve 20. století výzkum posílil díky Mezinárodnímu geofyzikálnímu roku (1957–58), kdy sonda Explorer 1 objevila Van Allenovy pásy a Luna 1 změřila sluneční vítr. Mezi hlavní projevy patří geomagnetické bouře, polární záře, poruchy ionosféry a výpadky družicových signálů (např. GPS). Tyto jevy jsou poháněny slunečním větrem, meziplanetárním magnetickým polem a koronálními výrony hmoty.