Kyjevská Rus byla nejstarší východoslovanský stát, který se v 9.–11. století zformoval pod vedením Kyjevských Slovanů a varjažských (vikinských) vládců z dynastie Rurikovců, přičemž podle kroniky Pověst vremennych let jej založil kníže Oleg. Klíčovými panovníky byli Svjatoslav, který rozšířil území, Vladimír Veliký (980–1015), jenž provedl christianizaci, a Jaroslav Moudrý (1019–1054), za jehož vlády vznikla první psaná právní sbírka Ruská pravda. Pro studium počátků jsou zásadní cizí prameny, jako byzantské spisy císaře Konstantina VII., arabské zápisky Ahmada Ibn Fadlána a vůbec nejstarší zmínka o „Rhosech“ z franských Bertinských análů z roku 839. Stát začal upadat na konci 11. století a ve 12. století se rozpadl na soupeřící knížectví, což urychlil úpadek Byzance, hlavního hospodářského partnera, a omezení obchodních tras. Definitivní pád přinesl mongolský vpád ve 13. století, ačkoli dynastie Rurikovců pokračovala ve vládě až do smrti Fjodora I. v roce 1598. Za své dědice se považují haličsko-volyňské království, Litevské velkovévodství a Moskevské knížectví a na tento středověký stát navazují také moderní národy – Ukrajina, Bělorusko a Rusko.