Bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě je významná církevní památka, kterou založil roku 1070 český král Vratislav II. Původně raně románská stavba prošla gotickou přestavbou za Karla IV. a barokní úpravou v letech 1707–1729, ale dnešní novogotickou podobu jí vtiskli architekti Josef Mocker (1885–1887) a František Mikš (1902–1903), kteří vytvořili i charakteristické 58 metrů vysoké věže, dnes jednu z dominant Prahy. V roce 2003 chrám povýšil papež Jan Pavel II. na baziliku minor. Uvnitř se nachází kopie gotického obrazu Panny Marie Vyšehradské z poloviny 14. století, jednoho z nejstarších českých středověkých děl, od roku 1638 uctívaného jako „dešťová" přímluvkyně; originál je zapůjčen Národní galerii. Areál Vyšehradu je od roku 1962 národní kulturní památkou a přilehlý hřbitov se v 19. století stal národním pohřebištěm. Interiér zdobí secesní malby, kaple Panny Marie Šancovské se sochou s uzdravující mocí a pamětní deska připomínající křest 14 českých knížat v Řezně roku 845; od roku 2001 rozeznívá věže nová zvonkohra s 18 zvony.