Jihlava je krajské a statutární město na Českomoravské vrchovině, ležící na historické česko-moravské zemské hranici, přičemž většina města se nachází na moravské straně. Bylo založeno ve 13. století (kolem let 1240–1243) jako hornické středisko těžby stříbra, přičemž klíčový stavební řád mu v roce 1270 udělil král Přemysl Otakar II., který městu vtiskl pravidelný půdorys s velkým náměstím a opevněním. Díky své bohaté historii a zachovalému středověkému jádru je Jihlava od roku 1982 městskou památkovou rezervací a dnes zde žije přibližně 55 tisíc obyvatel. Během husitských válek město s převážně německým obyvatelstvem zůstalo věrné katolíkům a nikdy nebylo husity dobyto, i když čelilo obléhání například Janem Žižkou. Název města pochází pravděpodobně od řeky Jihlavy, jejíž jméno může znamenat „ježový potok“ (z langobardského Igulaha) nebo odkazovat na ostré kamení v korytě (z českého „jehla“).