Dálkové vytápění je efektivní systém, který rozvádí teplo z centrálního zdroje (např. kogenerace, geotermální energie nebo odpadní teplo) izolovaným potrubím do budov, přičemž kombinovaná výroba tepla a elektřiny patří k nejlevnějším způsobům snižování uhlíkových emisí. Jeho kořeny sahají až do 14. století, kdy ve francouzských Chaudes-Aigues využili geotermální energii, ale za zakladatele moderního systému je považován Birdsill Holly, který v roce 1877 spustil první komerčně úspěšný systém v Lockportu. Zatímco první generace spoléhala na neefektivní uhelnou páru, moderní pátá generace nevyužívá spalování na místě a díky elektřině z obnovitelných zdrojů dosahuje nulových emisí CO2 a NO2. V Česku je takto vytápěna asi polovina domácností, nejvyšší podíl má Island (95 %) a Dánsko (64 %), zatímco ve Spojeném království jen 2 %; pražská teplárenská síť patří k nejrozsáhlejším na světě. Tento způsob vytápění se navíc umístil na 27. místě v žebříčku 100 řešení globálního oteplování od Project Drawdown.