Lední hokej se na olympijských hrách poprvé představil v roce 1920 jako ukázkový sport, ačkoli jeho premiéra byla původně plánována už na rok 1916, kterou překazila první světová válka. Od vzniku zimních olympijských her v roce 1924 se stal oficiální součástí programu a až do roku 1968 sloužil olympijský turnaj zároveň jako mistrovství světa (a často i Evropy), než se tyto soutěže od roku 1972 osamostatnily. Formát turnaje se postupně vyvíjel – od proměnlivého počtu týmů přes pevný počet dvanácti účastníků od roku 1972 až po různé systémy skupin a play off, přičemž od roku 2010 se hraje systémem tří skupin po čtyřech týmech s následným předkolem a čtvrtfinále. V mužské kategorii historicky dominují Kanada a SSSR (jehož nástupcem je Rusko), přičemž česká reprezentace navazuje na úspěchy československého týmu, a bodování se v průběhu let měnilo (např. od dvou bodů za výhru po tři body za výhru v základní hrací době). Ženský hokej se dočkal svého olympijského debutu až v roce 1998 v Naganu, přičemž rozhodnutí o jeho zařazení padlo v roce 1992 a organizátoři ho zpočátku odmítali kvůli vysokým nákladům. Díky své dynamice a prestiži patří olympijský hokejový turnaj k nejsledovanějším událostem zimních her a jeho historie odráží vývoj celého sportu.