Svatý Jakub Menší, jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů, bývá ztotožňován s Jakubem Spravedlivým, označovaným jako „bratr Páně“ a syn Alfeův. Podle tradice byl blízkým příbuzným Panny Marie a věřilo se, že se svým vzhledem podobal samotnému Ježíši. V jeruzalémské církvi zastával vůdčí postavení a na apoštolském koncilu v letech 49–50 n. l. pomohl smířit židovské a pohanské křesťanství, přičemž jej apoštol Pavel ve svých listech uvádí před Petrem. Jeho mučednickou smrt zaznamenal Flavius Iosephus – roku 62 ho velekněz Annáš nechal nezákonně ukamenovat, a křesťanská tradice vypráví, že byl svržen z chrámové hradby a umíral s modlitbou za své vrahy. Pro svou hlubokou zbožnost, jež mu podle pověsti „zvetšila kolena do velbloudích kopyt“, byl přezván „spravedlivý“ a mnozí Židé ho přijímal a přijímali křesťanství. Jeho svátek se slaví společně s apoštolem Filipem a část relikvií byla v 6. stolé přenesena do Říma.