Starobní důchod (penze) je dávka z důchodového pojištění, na kterou má nárok každý, kdo dosáhl důchodového věku a splnil podmínky pojištění, přičemž v Česku se řídí zákonem č. 155/1995 Sb. Historicky lidé spoléhali na úspory či rodinu, až roku 1889 zavedl německý kancléř Otto von Bismarck průběžný systém, a první republika pak v roce 1924 (s platností od 1926) uzákonila starobní pojištění dělnictva s věkem odchodu 65 let. Po druhé světové válce se pravidla měnila – zákon z roku 1948 umožnil odchod v 60 letech, reforma z roku 1964 zavedla rozdílný věk pro muže a ženy, zatímco úpravy z let 1975 a 1988 zvýšily zásluhovost a srovnaly důchod na 61 % čisté mzdy. Po roce 1989 systém čelil deficitům (např. po snížení sazby na 26 % v roce 1996), od roku 2010 se věk odchodu postupně zvyšuje zpět na 65 let a v roce 2014 bylo zavedeno individuální konto pojištěnce. V roce 2011 činil důchod asi 55 % čisté mzdy a výdaje kolem 10 % HDP (oproti průměru EU 13 %), přičemž valorizace má důchodce chránit před znehodnocením. Kvůli dlouhodobé neudržitelnosti se diskutuje o reformě – vláda Petra Fialy v roce 2024 navrhla zrušit maximální věk pro odchod a počítat ho podle naděje dožití jednotlivých ročníků, protože výdaje by do roku 2100 měly dosáhnout maxima kolem 12 % HDP, což je stále pod průměrem EU.