Jugoslávské železnice (zkratka JŽ) byla státní jednotná železniční společnost, která působila od přelomu 20. a 30. let minulého století až do rozpadu země v roce 1991, a patřila mezi zakládající členy Mezinárodní železniční unie (UIC kód 72). Sjednocení železniční sítě bývalého Rakousko-Uherska a Srbska představovalo složitý úkol, neboť kvůli chybějícím vnitrostátním vazbám se hlavní finanční prostředky zaměřovaly na modernizaci tratě Bělehrad–Záhřeb, zatímco v Bosně a Hercezovině vzkvétala rozsáhlá síť úzkorozchodných tratí. Po druhé světov válce rozvoj železnic zajišťovaly také mládežnické brigády; v roce 1978 dosáhla síť délky 9 990 km (z toho 2 911 km elektrifikovaných) a přepravila 12 % osobní a téměř 35 % nákladní dopravy v celém státě. Po rozpadu federace v roce 1991 se tato síť rozdělila mezi nově vzniklé nástupnické národní železnice, jako jsou Srbské železnice (ŽS), Chorvatské železnice (HŽ), Slovinské železnice (SŽ), a pro nové státy, Bosnu a Hercegovinu či Kosovo vznikly samostatní správci. Z historické éry JŽ v čechách a na Moravě zůstaly zapsané ikonické vlaky jako Modrý vlak pro maršála Tita či Vlak bratrství a jednoty, které připomínají technické úsilí i slavnou dopravní tradici regionu.