Ozon (neboli trikyslík) je alotropní modifikace kyslíku, která se při normální teplotě projevuje jako namodralý, vysoce reaktivní plyn s ostrým, charakteristickým pachem; při teplotě −112 °C kondenzuje na tmavě modrou kapalinu a při −193 °C se mění na pevnou červenofialovou látku. Jeho lomená molekula s vazebným úhlem 116,8° vzniká působením elektrických výbojů nebo krátkovlnného ultrafialového záření na běžný kyslík O2, ale je nestabilní a postupně se rozkládá zpět na kyslík. V přírodě ho nalezneme ve stratosféře v ozonové vrstvě (ve výšce 10–50 km), kde chrání Zemi před škodlivým ultrafialovým zářením (UV-B), zatímco v nižších vrstvách ovzduší je naopak nebezpečný. Troposférický ozon vzniká zejména za slunečných, horkých letních dnů při fotochemickém smogu, dráždí dýchací cesty a oči a je škodlivý pro lidské zdraví. Ve vyšších koncentracích je sice toxický, ale díky svým silným oxidačním účinkům se využívá k dezinfekci vod a vzduchu. Zajímavým novinkem je, že od roku 2025 dojde k modernizaci měřicích metod, přesnější přístroje totiž v průměru ukazají o 1,3 % vyšší hodnoty koncentrace ozonu.