Vražda je v právu definována jako nejzávažnější zločin – úmyslné a právně neospravedlněné usmrcení jiného člověka, za které hrozí ty nejvyšší tresty, včetně trestu smrti. Klíčovým prvkem je stav mysli zvaný „zlý úmysl", který zahrnuje nejen úmysl zabít, ale i úmysl způsobit těžkou újmu blízkou smrti, naprostou lhostejnost k lidskému životu nebo tzv. doktrínu „zločin–vražda" (např. smrt při loupeži). Pro usnadnění prokázání úmyslu se používá pravidlo smrtící zbraně – použití střelnice, nože nebo automobilu proti oběti automaticky naznačuje úmysl zabít; v Kalifornii je dokonce řízení pod vlivem alkoholu s smrtelnou nahou houčeno jako vražda druhého stupně.

Kontroverze nastávají u činů, které nejsou všemi považovány za vraždu, jako jsou interrupce, euthanasie nebo trest smrti – příkladem je islámské právo Šaría, které treská smrtí za odpadlictví, zatímco v jiných systémech jde o legální nebo spornou praxi. Jádrem sporu obvykle je definice samotného „člověka" a to, co je „oprávněné" (např. kdo je pokládán za plnoprávný život). Z hlediska terminologie forenzní psychologie rozeznává vícenásobné vrahy, jejichž typy zahrnují masové vrahy (podle FBI čtyři a více obětí) a sériové vrahy (které jsou jen podmnožinou vícenásobné vraždy), čímž se upřesňují nové poznatky o motivách a chování.