Benzín je hořlavá kapalina ropného původu, která slouží především jako palivo pro zážehové motory a zároveň jako rozpouštědlo. Jeho základ tvoří směs alifatických uhlovodíků, k nimž se pro zvýšení oktanového čísla přidávají látky jako isooktan, benzen či toluen, a běžnou součástí směsí může být také ethanol. V rafineriích se míchá z několika frakcí (např. reformátu, katalyticky krakovaného benzinu nebo alkylátu) a klíčové vlastnosti, jako je hustota (0,64–0,77 g/cm³) či bod varu (60–120 °C), rozhodují o kvalitě a chování paliva.

Benzín je vysoce těkavý, což se řídí přidáváním butanu, ale zároveň se jedná o látku obsahující řadu nebezpečných chemikálií, zejména benzen, toluen a MTBE. Z tohoto důvodu se přísně regulují limity na obsah aromatů a alkenů a pro ochranu motorů i životního prostředí se odstraňují sloučeniny síry, a to pomocí tzv. Clausova procesu. Moderní výroba se dnes čím dál více zaměřuje na složky s vyšším oktanovým číslem, aby benzin splňoval zpřísňující se emisní a bezpečnostní předpisy.