Paolo Di Canio (narozen 9. července 1968 v Římě) byl italský fotbalista proslulý především svou výbušnou povahou, ale i nezaměnitelným uměním a jistou mírou kontroverze. Během své bohaté kariéry vystřídal kluby jako Lazio, Juventus, AC Milán či Celtic Glasgow a jeho přestupy byly často spojeny s vysokými částkami (např. 2,25 milionu eur za přestup do West Hamu). Mezi největší úspěchy patří vítězství v italské lize (1995/96), Poháru UEFA (1992/93) a Superpoháru UEFA (1994), přičemž si vybral i bronz z ME hráčů do 21 let (1990). Nejvíce ale ohlasu mu přinesl čin z roku 2001, kdy odmítl využít situaci a doskónul do prázdné branky poté, co z předešlého zákroku byl zraněn soupeřův gólman – za to je vítecem ceny FIFA Fair Play Award. Po konci hráčské kariéry se stal trenérem, v roce 2013 vedl anglický klub Sunderland AFC, s kterým ovšem vyhrán pouze 3 zápasy (března do září). Pro neustálé debaty jsou podstatné i jeho kontroverní politické postoje, sám se totiž otevřeně označoval za fašistu, což vyvolávalo v anglickém prostředí veliké vlneny souhlasu.